Sebeorganizace

Vždycky mě fascinovalo, jak funguje příroda, jak se sama z principu snaží dostat do rovnováhy. Například, když se přemnoží populace určitého druhu, zvětší se i populace predátorů, kteří jsou onen druh loví. Nebo třeba evoluce (ať už věříte, že se tak organismy vyvinuly, nebo ne, musíte uznat, že do jisté míry existuje), která zajišťuje to, aby se organismy pořád zdokonalovaly.

Všechno to má ale jednu věc společnou: nenachází se tam autorita. Neexistuje tam nikdo nebo něco, co by říkalo, jak se věci budou vyvíjet a pokud existuje, muselo si to dát obrovskou práci aby to vypadalo, že to je přesně na opak… Celá příroda je samoorganizující – stav v přírodě se mění na základě reakcí menších prvků (zvířat) mezi sebou. Ve skutečnosti si nedokážu představit moc systémů, kde by ona autorita – jeden řídící prvek s absolutní mocí, byla výhodná (nebo výhodnější, než kdyby nebyla).

Myslím si, že podobné principy, které najdeme v přírodě, se dají aplikovat i na lidi a na lidské chování (vždyť my jsme její součástí). Například celý princip trhu, kdy se cena upravuje podle aktuální situace, bez potřeby zasahování autority z venku. Přijde mi, že jakmile se do těchto situací začne plést autorita, udělá to více škody, než užitku.

Například stát. Když se stát montuje do čehokoliv, myslím si, že tím natropí víc škody, než kdyby se do toho nemontoval. Třeba školství. Zastávám se názoru, že kdyby se stát nepletl do vzdělávání mladých lidí (ať jim jen nabízí ale nenutí je), tak bychom dnes nemuseli řešit spoustu problémů, které dnes řešíme (jestli vás tohle téma zajímá koukněte na stránky svobody učení).

Z výše popsaných důvodů o sobě sám prohlašuji, že jsem anarchistou. Je to právě pro to, že nemám rád nepřirozené autority a myslím si, že nejlepší systém je sebeorganizace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.